Výlet do Tokia

Tak, výlet do Tokia proběhl podle očekávání, tzn. naprostým fiaskem. Protože jsem si předem nezařídil jízdenky, strávil jsem v hlavním městě namísto dvou dnů jenom asi 20 hodin. Jiný spoj než noční autobus ze soboty na neděli nebyl k dispozici. Totiž, mohl jsem zůstat ještě jeden den, ale neměl bych co jíst a nejspíš ani kde spát. Takže jsem raději sklopil uši a odjel. Nicméně, i tak to byla ohromná zkušenost.

Tak zaprvé, mohlo být hůř. Mnohem hůř. V pátek ve dvě jsem se rozhodl, že jedu, ale v cestovce už samozřejmě neměli levné jízdenky na noční autobus. Tvrdili mi, že jediná šance je šinkansen. S tím jsem se nehodlal smířit a rozhodl se vyrazit nach Tokyo osobáky. Železničář na nádraží v Kyótu nejdřív kroutil hlavou, že už to nejde, že osobáky se všemi přestupy to trvá devět hodin a že už jsou tři a kdesi cosi, ale když viděl mé odhodlání, prodal mi jízdenku za nehorázných 8 tisíc yenů a vypracoval schéma přestupů, kde jsem měl na každý zhruba 10 minut. To by ovšem už druhý vlak (z celkem pěti) nesměl mít zpoždění, takže jsem pak celou cestu jenom přebíhal přes nástupiště, bez šance se najíst, zajít na záchod nebo cokoliv jiného. V Tokiu jsem byl kolem půlnoci, a v hostelu Khaosan kolem jedné. A to jsem mohl děkovat bohu, protože kdyby se cestou cokoliv pokazilo (jakože jsem několikrát vystoupil ze soupravy abych pak na poslední chvíli zase naskočil), tak končím někde v Šizuoce bez hotelu a bez peněz (půjčoval jsem si až od Gustava v Tokiu). Aby toho nebylo málo, nedobil jsem si před odjezdem já vůl mobil, takže neustále hrozilo, že zůstanu i bez spojení (což se nakonec samozřejmě stalo, ale už to tak nebolelo.

Po vydatném spánku vedle Kanaďana, který celou noc vyluzoval animální zvuky, jsem řekl ostatním veselé ‘nazdar’, koupil si celodenní jízdenku Tokijského metra a vyrazil zařizovat zpáteční cestu. Asi nikoho nepřekvapí, že veškeré levné zpáteční spoje byly obsazené. Falešnou naději mi dala slečna v kiosku JTB, od které jsem dostal číslo na nějakou cestovní kancelář, nicméně po zavolání se mi ozval muž, který zřejmě nedokázal pochopit že neumím plynně japonsky a když se mi ho občas podařilo zpomalit, tak možná na dvě věty a pak zase nastartoval. Každopádně jsem pochopil jeho poslední slovo, ‘dame’, což by se v kontextu dalo přeložit jako ‘vůbec!’. Nakonec jsem po dlouhém zvažování koupil noční spoj, jak už jsem říkal, a rozhodl se projít Tokio v rekordním čase asi 10 hodin.

A musím uznat, že od chvíle, co jsem měl v kapse zpáteční jízdenku a tím pádem i trochu té jistoty, můj tokijský výlet byl lepší a lepší. Navštívil jsem všechny důležité čtvrti, jako je Ginza, Akihabara, Shinjuku a Shibuya. Hlavně Shibuya mě dostala, čtvrť plná mladých lidí, hudebních klubů, obchodů s vinyly, světelných reklam atd. atp. Těžko popisovat, lepší je asi odkázat na fotoalbum.