Poslední zápis z Japonska

Můj devítiměsíční pobyt v Japonsku je u konce, zítra brzy ráno odlétám, mám samozřejmě spoustu zařizování, ale poslední zápis si stejně neodpustím. Uzavírat z ČR by nebyla taková symbolika.

Než ale tento blog kompletně uzavřu, ještě musím zmínit jednu věc, kterou se mi podařilo tady v Japonsku zažít. V průběhu tzv. Zlatého týdne (japonské prázdniny) jsem s Anthonym vyjel do zen-budhistického kláštera Antai-Ji. Prožili jsme tam dva dny ukrutné bolesti v rámci tzv. sesshin plus jeden den volna. Proč bolest. Protože sesshin je část měsíce, kdy budhističtí mniši nedělají nic než meditaci. Patnáct hodin denně, od čtyř do devíti, přestávka na snídani, od desíti do tří, přestávka na oběd, od čtyř do devíti, žádná večeře a spát. A kdo zkoušel sedět vzpřímeně v pozici ‘na turka’ déle než dvacet minut ví, že meditace bolí. Proto bolest.

Ale to samozřejmě neznamená, že to nebyl úžasný zážitek a že to všem nedoporučuji. Fotky Antai-Ji, přírody kolem a interiéru kláštera najdete na albu.

To by bylo, pokud na tento blog ještě někdy něco napíšu, tak to bude hluboká retrospektiva, opravy, potažmo s Japonskem spojené příběhy, ale už nic takříkajíc z první ruky. Alespoň na dlouho ne.