filiph.net

Poslední zápis z Japonska

filip.hracek@gmail.com (Filip Hráček) — Sat, 20 May 2006 08:12:11 +0000

Můj devítiměsíční pobyt v Japonsku je u konce, zítra brzy ráno odlétám, mám samozřejmě spoustu zařizování, ale poslední zápis si stejně neodpustím. Uzavírat z ČR by nebyla taková symbolika.

Než ale tento blog kompletně uzavřu, ještě musím zmínit jednu věc, kterou se mi podařilo tady v Japonsku zažít. V průběhu tzv. Zlatého týdne (japonské prázdniny) jsem s Anthonym vyjel do zen-budhistického kláštera Antai-Ji. Prožili jsme tam dva dny ukrutné bolesti v rámci tzv. sesshin plus jeden den volna. Proč bolest. Protože sesshin je část měsíce, kdy budhističtí mniši nedělají nic než meditaci. Patnáct hodin denně, od čtyř do devíti, přestávka na snídani, od desíti do tří, přestávka na oběd, od čtyř do devíti, žádná večeře a spát. A kdo zkoušel sedět vzpřímeně v pozici ‘na turka’ déle než dvacet minut ví, že meditace bolí. Proto bolest.

Ale to samozřejmě neznamená, že to nebyl úžasný zážitek a že to všem nedoporučuji. Fotky Antai-Ji, přírody kolem a interiéru kláštera najdete na albu.

To by bylo, pokud na tento blog ještě někdy něco napíšu, tak to bude hluboká retrospektiva, opravy, potažmo s Japonskem spojené příběhy, ale už nic takříkajíc z první ruky. Alespoň na dlouho ne.

Výlet do Tokia

filip.hracek@gmail.com (Filip Hráček) — Sun, 30 Apr 2006 02:55:03 +0000

Tak, výlet do Tokia proběhl podle očekávání, tzn. naprostým fiaskem. Protože jsem si předem nezařídil jízdenky, strávil jsem v hlavním městě namísto dvou dnů jenom asi 20 hodin. Jiný spoj než noční autobus ze soboty na neděli nebyl k dispozici. Totiž, mohl jsem zůstat ještě jeden den, ale neměl bych co jíst a nejspíš ani kde spát. Takže jsem raději sklopil uši a odjel. Nicméně, i tak to byla ohromná zkušenost.

Tak zaprvé, mohlo být hůř. Mnohem hůř. V pátek ve dvě jsem se rozhodl, že jedu, ale v cestovce už samozřejmě neměli levné jízdenky na noční autobus. Tvrdili mi, že jediná šance je šinkansen. S tím jsem se nehodlal smířit a rozhodl se vyrazit nach Tokyo osobáky. Železničář na nádraží v Kyótu nejdřív kroutil hlavou, že už to nejde, že osobáky se všemi přestupy to trvá devět hodin a že už jsou tři a kdesi cosi, ale když viděl mé odhodlání, prodal mi jízdenku za nehorázných 8 tisíc yenů a vypracoval schéma přestupů, kde jsem měl na každý zhruba 10 minut. To by ovšem už druhý vlak (z celkem pěti) nesměl mít zpoždění, takže jsem pak celou cestu jenom přebíhal přes nástupiště, bez šance se najíst, zajít na záchod nebo cokoliv jiného. V Tokiu jsem byl kolem půlnoci, a v hostelu Khaosan kolem jedné. A to jsem mohl děkovat bohu, protože kdyby se cestou cokoliv pokazilo (jakože jsem několikrát vystoupil ze soupravy abych pak na poslední chvíli zase naskočil), tak končím někde v Šizuoce bez hotelu a bez peněz (půjčoval jsem si až od Gustava v Tokiu). Aby toho nebylo málo, nedobil jsem si před odjezdem já vůl mobil, takže neustále hrozilo, že zůstanu i bez spojení (což se nakonec samozřejmě stalo, ale už to tak nebolelo.

Po vydatném spánku vedle Kanaďana, který celou noc vyluzoval animální zvuky, jsem řekl ostatním veselé ‘nazdar’, koupil si celodenní jízdenku Tokijského metra a vyrazil zařizovat zpáteční cestu. Asi nikoho nepřekvapí, že veškeré levné zpáteční spoje byly obsazené. Falešnou naději mi dala slečna v kiosku JTB, od které jsem dostal číslo na nějakou cestovní kancelář, nicméně po zavolání se mi ozval muž, který zřejmě nedokázal pochopit že neumím plynně japonsky a když se mi ho občas podařilo zpomalit, tak možná na dvě věty a pak zase nastartoval. Každopádně jsem pochopil jeho poslední slovo, ‘dame’, což by se v kontextu dalo přeložit jako ‘vůbec!’. Nakonec jsem po dlouhém zvažování koupil noční spoj, jak už jsem říkal, a rozhodl se projít Tokio v rekordním čase asi 10 hodin.

A musím uznat, že od chvíle, co jsem měl v kapse zpáteční jízdenku a tím pádem i trochu té jistoty, můj tokijský výlet byl lepší a lepší. Navštívil jsem všechny důležité čtvrti, jako je Ginza, Akihabara, Shinjuku a Shibuya. Hlavně Shibuya mě dostala, čtvrť plná mladých lidí, hudebních klubů, obchodů s vinyly, světelných reklam atd. atp. Těžko popisovat, lepší je asi odkázat na fotoalbum.

James Holden @ Candy

filip.hracek@gmail.com (Filip Hráček) — Mon, 24 Apr 2006 15:29:08 +0000

Tuto sobotu, 22. dubna, jsem konečně viděl hrát svého možná nejoblíbenějšího dj/producenta Jamese Holdena tady v Ósackém klubu Candy. Byla to úžasná zkušenost hned na několika úrovních, takže se trochu rozepíšu.

Tak zaprvé mě zaskočilo, na jak vysoké úrovni je japonská klubová kultura. Do soboty jsem k ní měl celkem despekt, zažil jsem akorát house party v klubu Under-Lounge (dj Hernan Cattaneo), kde většinu chaosu na parketu měli na svědomí cizinci (zatímco místní byli dlouho úplně potichu), a trance party v klubu Joule, kde hráli ten nejjednodušší, nejpřímočařejší hard-trance (a který místní očividně milovali). Znám teď samozřejmě pár hudebních fajnšmekrů z Mona, ale jako celek jsem od japonských party people moc nečekal.

V klubu Candy jsem nestačil koukat. Klub otevřel v 11 večer. Už předskokan, jistý dj Muracho, zřejmě místní rezident, nasadil kvalitní tech-house a rozhýbal pomalu se trousící lidi. Kolem dvanácté byl za mixpultem další DJ, Yu Kurose, a který vzal party až někam k minimal acid technu. Kolem čtvrt na dvě, kdy začal James Holden, už byla hlava na hlavě, a všichni se výborně bavili. Překvapivě došlo jen málo cizinců, i se mnou asi tak 5 až 10.

Co mi vyrazilo dech byla reakce skupinky japonek, když Holden zamixoval asi deset minut po nástupu jednu ze svých vydařenějších skladeb, Come To Me. Už při prvních několika sekundách basové linky totiž skladbu poznaly a začal kolotoč. Nechci podceňovat českou klubovou kulturu, ale myslím, že takhle rychle by čeští party people něčí skladbu asi nepoznali (jestli vůbec).

Holden hrál skoro tři hodiny! To samotné by mi bohatě stačilo, ale několik ‘bonusů’ mě dostalo na lopatky. Za prvé: Holdenův vzhled a chování. Holden rozhodně nepatří k typu uhlazených, nagelovaných djů-hezounů. Naopak, je to vychrtlý mládenec s obrovským nosem, zapadlýma očima, minimálními rty a dlouhými hnědými vlasy. Promofota mu opravdu hodně fandí. Nicméně: to mu v Candy nebránilo, aby si strčil do kapsy celou dámskou polovinu publika. To, jak se za mixpultem pohyboval, jak točil knoflíky s malíčkem nahoru jako houslista (což on zase původem je), a jak se vždycky letmo usmál než pustil nějakej masakr, mu dodalo nadpřirozený sex-appeal. Kamarádka Naoko se v jednu chvíli otočila a prohlásila, že Holden vypadá jako Ježíš a že ho miluje. To jen tak pro představu.

Další bonus: Holdenova přítelkyně vypadala jako totální opak stereotypu ‘přítelkyně dje’. Byla stejně bledá, nevýrazná, a nehezká jako Holdem, ale ke všemu měla i mírnou nadváhu. Tím ji nechci pomlouvat, vypadala velmi sympaticky, jenom vzhledem k tomu, že může mít Holden podle všeho jakoukoliv kočku co si zamane… Inu, láska je mocná čarodějka.

Třetí bonus: Holdenovo proběhnutí davem, když si zřejmě potřeboval zajít na malou. Prostě nechal hrát desku, prosmýkl se asi 10cm od mě a za pět minut se vrátil stejnou cestou, aby záhy zase roztančil celý sál.

Za čtvrté: tři hodiny! A většina desek byla jeho, potažmo z jeho labelu Border Community.

Po Holdenovi nastoupil Eric Sneo, který hrál přímočaré hard-techno, na které jsme už opravdu neměli náladu ani energii, tak jsme odešli. Nějakou dobu jsme pojížděli v autě, ve snaze najít jakýsi klub pomocí neuvěřitelně hi-tech GPS přijímače, ale bylo kolem páté ráno a všechno končilo, takže nás náš šofér nakonec po asi půlhodinové minimal-techno jízdě vyhodil několik set metrů od Candy, na Shinsaibashi Plaza. Od tam už jenom cesta vlakem domů a spánek do čtyř odpoledne.

Jarní prázdniny: regenerace, historie, umění

filip.hracek@gmail.com (Filip Hráček) — Thu, 23 Mar 2006 14:14:30 +0000

Původní plány ohledně týdenních jarních prázdnin se zhroutily: do Tokia jsem se nepodíval, a místo toho většinu času promrhal spaním a nicneděláním. Nicméně, něco se přece jen stihlo: navštívil jsem starobylé hlavní město japonska Naru a dnes i Ósacké muzeum umění.

Nara je přesně to místo, kde chcete strávit poslední léta svého života: malebné, tiché městečko se spoustou historie, přírody a volně pobíhajících jelenů. Ano, jeleni, nebo spíš malí koloušci, jsou v Naře součástí každodenního života: polehávají po parcích, nechávají se krmit turisty, a na rozdíl od chodců mají na silnicích absolutní přednost.
Samotný výlet byl zpočátku dost nahnutý: nikomu se nechtělo vstávat, pak jsme vinou problému s bicikly nestihli vlak, pak jsme nasedli do lokálky místo rychlíku atd. atp., takže v Naře jsme byli někdy ve čtyři odpoledne. Nakonec se ale ty nejzásadnější památky stihli, takže si nestěžuju. Samozřejmě, jet do Nary a nevidět Dai Butsu (nahoře), neboli velkého Buddhu, by byl hřích.

Po návštěvě Nary jsem strávil dva dny doma, povětšinou si hrál s počítačem, koukal na filmy atd. atp. Dnes už jsem to nemohl vydržet, zbalil se a jel do Ósaky za uměním. V Národním muzeu umění Ósaka se právě koná výstava francouzského impressionismu a modernismu pod názvem Puškin. Díla Renoira, Degase, Cézanna, Gauguina, Moneta, van Gogha i Picassa z Moskevského Puškinova muzea jsou pěkně jeden vedle druhého nastoupené na stěně a popsané v japonštině. Mě nejvíc dostal pointilistický obraz „Around My House“ od Henri-Edmonda Crosse, jehož reprodukci ale bohužel na internetu nemůžu sehnat. Taky „Four Dancers“ od Louise Legranda jsem na internetu nikde nenašel.
Zato „Prison Courtyard“ od Vincenta van Gogha se samozřejmě najít dá. Neříkám, že se mi ten obraz nelíbí, ale mám dojem, že kdyby Henri-Edmond Cross nebyl srab a taky si nějaké to ucho uříz, nemusel bych se na svém blogu spokojit až se třetím nejoblíbenějším obrazem.

Ovšem, nežiju v Ósace proto, abych obdivoval moskevskou sbírku francouzských impresionistů z přelomu 19. a 20. století, že? Naštěstí v druhém patře na mě čekalo moderní japonské a světové umění, ze kterého jsem měl hroznou radost. Můj největší objev je Kobayashi Takanomu a jeho komiksově jednoduché malby, které mi trochu připomínají obrázky a animace vytvořené s pomocí Flashe.
V muzeu byl k vidění jeho obraz „Forrest“, který jsem opět na internetu nenašel, nicméně jsem našel jeho jiná díla, například „House Dog“ (nahoře) nebo „Dream, Dreaming Us“. Z nějakého důvodu mi tyhle dva obrázky prostě dělají radost.

Když už jsem zmínil Flash, jedna z instalací světového moderního umění tuto technologii přímo obsahovala. Julian Opie vystavoval „Woman with Evening Dress“, instalace která na první pohled připomíná obraz, ale divák po chvilce zjistí, že se žena na obrázku pohybuje – mění výraz ve tváří. Jde v podstatě o flashovou animaci na LCD monitoru, chytře zakamuflovaném za obraz. Samotnou animaci můžete vidět na stránce Juliana Opie.
Poslední dílo, které zmíním, je pop-artový „The Great Bear“ od Simona Pattersona. Tahle předělávka mapy Londýnského metra, donedávna vystavovaná v Tate Britain, má jednoduchý koncept: přejmenovává jednotlivé trasy a zastávky. Trasy jsou například: Filozofové, Básníci, Fyzici, Sinologové atd. Zastávky jsou pak jednotlivé hvězdy (odtud Great Bear = Velká Medvědice) těchto okruhů. Mapa je promyšlená tak, že pokud jednu zastávku obsluhují dvě nebo víc tras, odpovídá to – zastávka je pojmenovaná podle člověka, který je hvězdou v obou (několika) oborech. (Takže například zastávkou ‘Socrates’ probíhají hned čtyři trasy.)

Po odpoledni v Muzeu umění jsem šel ještě naproti do Technického muzea a zkoušel si tam společně s náctiletými různé fyzikální jevy. Prostě: když jsem tam lezl, měl jsem za to, že mě muzeum ohromí nějakými ultramoderními vymoženostmi, ale ve skutečnosti šlo pouze o tradičně pojatou „sbírku pomůcek pro fyzikáře“. To ovšem neznamená, že to nebyla prdel! Trochu.

Slíbil jsem pojednání o sumó. Zatím nic, ale kouknout na fotky se každopádně můžete.

Třetí noc @ Mono Club

filip.hracek@gmail.com (Filip Hráček) — Fri, 14 Apr 2006 07:31:50 +0000

Čtvrtky v Monu jsou čím dál tím lepší. Zatím jsem se stačil seznámit s asi šesti DJs, včetně dvou, kteří se pokaždé vytasí s nějakou úžasnou deskou, kterou si pak následně musím chtě nechtě zakoupit na internetu. Minule to byla skladba Savoire Faire od Mutiny, teď Sweat (On The Walls) od Johna Tejady.

Taky jsem se chtěl pochlubit, že mi zpravili jméno na VJ projekcích. Nic jsem jim neříkal, takže si toho museli všimnout sami. Plus: hodlám natočit nové demo CD a pokusit se trochu prorazit i jinde než v Monu. Už mám jenom měsíc a půl, ani to ne.

Hanami

filip.hracek@gmail.com (Filip Hráček) — Sat, 08 Apr 2006 12:10:09 +0000

Hanami je japonská složenina slov hana (květ) a miru (dívat se). Takže jde o pozorování květů, zejména rozkvetlých sakur (japonský druh třešně). Protože se konečně vyčasilo, mohl jsem se v pátek zvednout a jet s děckama na hanami do Ósaky, přesněji do parku kolem Ósackého paláce.

Pro většinu japonců je hanami příjemná jarní procházka v parku. Rodinky, páry, nebo jakékoliv jiné skupiny lidí pocházejí sem a tam, dělají si fota, jí stánkové jídlo, občas se podívají na nějakého toho pouličního umělce, a jdou zase domů. Tak nějak to pojala i naše šestičlenná skupina, ovšem s tím, že jsme to vylepšili několika plechovkami piva a chu-hai (japonské ochucené alkoholické pití). Ne, že by japonci u hanami nepili, ale většinou až později večer, kdy v parcích zůstávají pouze větší ‘piknikové’ skupinky. Jak jsem slyšel, v případě firemních hanami večírků se dokáží pod sakurami zřídit jako nikdy.

Nicméně my jsme se nijak zvlášť nezřídili, pořídili pár fotek a spořádaně odešli.

PS: Změnil jsem vizáž a funkčnost fotoalba, snad k lepšímu. Prvotní impuls byl v tom, že album potřebovalo trochu pročistit – zabíralo totiž na serveru příliš mnoho místa (100 MB).

První live vystoupení @ Mono Club

filip.hracek@gmail.com (Filip Hráček) — Mon, 03 Apr 2006 15:26:19 +0000

Jen pro dokumentaci: ve čtvrtek 30. března jsem měl svoje první live hudební vystoupení v klubu Mono tady v Hirakatě. Mono je extrémně malý klub, spíš místnost, kde je plno při dvaceti lidech. (Funguje také jako galerie, právě jsou tam dost zajímavé fotky ze světa od jedné studentky Kansai Gaidai.) Protože jsem svým spolužákům zakázal na první noc přijít (tréma), hrál jsem pouze pro hrstku Japonců – ovšem s tím, že většina z nich byli DJs nebo nadšenci do progressive house. Takže mixovat byla radost (až na tu trému), spoustu skladeb znali (Porter, Holden) a na ty ostatní se pravidelně chodili ptát (hlavně Antix).

Udělal jsem jeden slyšitelný přehmat, ale to bylo ještě úplně na začátku a za pět minut se na to zapomnělo. Naproti mým obavám se všem jinak mixování hodně líbilo, čehož jsem si vážil především od DJe jménem Goro (G-Mix), který je do progressive a mixuje už dobrých 11 let.

Jako důkaz toho, že party proběhla (a to v Japonsku) přikládám fotku VJ klipu, kde je i moje jméno – samozřejmě zkomolené po japonském způsobu ‘L’ = ‘R’.

V klubu Mono jsem teď rezident, hraji každý čtvrtek v rámci jediné progressive house party v širokém a dalekém okolí. Takže držte palce.

Nejhorší hudební videoklip všech dob?

filip.hracek@gmail.com (Filip Hráček) — Fri, 31 Mar 2006 17:45:56 +0000

Tohle jsem před chvílí našel na Music Thing. Jak jsem zjistil, nejedná se ani tak o videoklip, jako spíš o hudební „choreografii“ v rámci televizního přenosu někdy v 70. letech. Něco jako Televizní klub mladých, akorát finský.

Vtipnější věc jsem opravdu dlouho neviděl: choreografie je naprosto zmatená, tanečníci se pohybují jako po flámu a občas předvedou takovou absurditu, že by to nevymysleli ani Monty Pythoni. K tomu samozřejmě samotná hudba: hit skupiny Abba „I wanna love you tender“ zpívaný na playback nějakým finským show-business párem s úchylnými účesy.

Vřele doporučuji!

Půlsemestrálky, sumó a jarní prázdniny

filip.hracek@gmail.com (Filip Hráček) — Thu, 16 Mar 2006 14:40:22 +0000

Já vím, sliboval jsem shrnutí své cesty po jihovýchodní Asii, ale to musí počkat. V současné době mě zaměstnávají půlsemestrálky, především ty z japonského jazyka. Naštěstí mám většinu za sebou, zítra už mě čeká pouze ‘R&W’ neboli čtení a psaní japonských znaků. Toho se, upřímně řečeno, bojím ze všeho nejvíc, takže nechápu že ztrácím čas psaním blogu místo abych do sebe hustil kanji. (Správná odpověď je, že jsem nad tím strávil větší část dnešního odpoledne.)

Ovšem, po půlsemestrálkách mě čekají příjemnější věci. Zítra těsně po testu jdu s lidmi do Ósaky na sumó. Jsem opravdu zvědavý – zatím jsem měl příležitost vidět zápasy sumó v televizi, ale jak mi všichni co na tom byli potvrdili, zdaleka se to nevyrovná zážitku ‘na vlastní oči’. Pořídím fotky a udělám menší reportáž.

Zítra mi také začínají jarní prázdniny. Neplánuji nic dobrodružného, ani žádný výlet do zahraničí (spousta kamarádů jede do Číny nebo Thajska) – spokojím se s Tokiem, nějakými kluby a výstavami moderního umění, které jsou zde překvapivě levné (relativně). Budu mít také čas na rozsáhlejší reportáže tady na blogu, fotografování a snad i na nějakou tu další kreativní činnost.

PS: Minulý víkend jsem si znovu pohrával s webdesignem a vytvořil nový image pro stránku filiph.net.

Zpet po peti mesicich!

filip.hracek@gmail.com (Filip Hráček) — Sun, 26 Feb 2006 15:38:32 +0000

Je to ostuda, ale za posledních nekolik mesícu jsem tady nepublikoval ani jeden príspevek. A to ne, že by nebylo o cem psát. Spíš naopak, pro všechno to cestování, zarizování a setkávání se s lidmi mi na blog nezbyl cas.

Ale ted se (už opravdu) všechno zmení. Zatímco drív znamenalo uverejnení príspevku nepríjemnou práci na celý den, dnes je to díky jednomu užitecnému prográmku (BlogJet) záležitostí peti minut. Takže od ted: i když nebudu vedet, kde mi hlava stojí, mužu to tady zverejnit.

Stojím pred otázkou, co s temi skoro peti mesíci, kdy jsem nic nenapsal. Možná pár zásadních momentu pokryji v následujícím príspevku, ale chtel bych se spíš zamerit na to, co se deje ted. Nebo alespon co se stalo v blízké minulosti. (Ted sedím u pocítace a jedním okem sleduju olympijské hokejové finále mezi Švédskem a Finskem se vzrušeným komentárem v japonštine.)

No nic, budu koncit. Kdyby to náhodou nekoho zajímalo, moje setkání s Míšou v Thajsku probehlo na jednicku s hvezdickou. Prikládám obrazovou dokumentaci.

Shrnuti

filip.hracek@gmail.com (Filip Hráček) — Fri, 03 Mar 2006 08:39:56 +0000

Tak predne bych se chtel omluvit za to, že mi muj blog maže nekterá interpunkcní znaménka a zpusobuje ruzné chybky v designu apod. Muže za to muj nový blogovací program BlogJet, a nic s tím nenadelám, leda že bych presedlal na jiný program, což stojí cas a nervy.

Vrátit se po peti mesících k deníku, to si žádá menší shrnutí toho, co se celou tu dobu delo. Uprímne receno, nechce se mi to delat príliš podrobne, (navíc: koho by to zajímalo?), takže nahodím jenom pár zajímavých momentu.

Asi dva týdny po posledním zápisu, Ticho po pešine, z ríjna minulého roku, probehly u nás na Kansai Gaidai pulsemestrální zkoušky (nic zajímavého) a pak se jelo s profesorem Scottem na výlet do Hirošimy. Byla to moje první jízda šinkansenem, ale tenhle zážitek brzy prebilo neco jiného: návšteva dost popisného Muzea atomové bomby a procházka kolem ground zero. U takzvaného atomového dómu (obrázek vedle) cloveka celkem zamrazí. Pochmurnou náladu mi zpravila návšteva Miyajimy, nábožensky významného ostrova poblíž Hirošimy. Krome fotek se o Miyajime dá napsat snad jenom to, že je tam krásne a je zakázáno tam rodit nebo umírat.

Co dál? Listuju si svým diárem z minulého roku a narážím na zápis „Prison Trip“. V rámci dalšího kurzu profesora Scotta jsme navštívili japonskou veznici. Vevnitr bylo zakázáno fotit, což je velká škoda. Kdybych to mel krátce popsat slovy: kdybych si mel vybrat mezi ceským a japonským vezením, tak sice váhám, ale nakonec beru to ceské. Proc? Jsem moc pohodlný. Japonci príliš nezavírají (vetšinou stací omluva – nekecám), ale když už, tak to není žádný med. Ve veznici se netopí, i kdyby nebyla preplnená, nemají tam vezni moc místa, a protože je preplnená, v podstate leží jeden na druhém. A co víc: všichni musí bez vyjímky pracovat, od rána až skoro do vecera. Veznice jsou v Japonsku soucástí ekonomiky a z výdelku svých manufaktur zcasti pokrývají své náklady na provoz. Systém je to rozhodne zajímavý.

Když už jsem u aktivit Dr Scotta, tak zmíním i prednášku o cínské cenzure internetu, kterou pro nás zorganizoval. Ethan Gutmann (kterého jsem pozdeji videl mluvit na CNN, takže žádný bécko), jinak autor knihy Losing the New China, nám dal asi dvouhodinovou prednášku o tom, jak cínská komunistická strana požádala-donutila firmy ze západu, aby jí ušily na míru cenzurovatelný internet. Nekteré do toho zprvu nešly (napr. Microsoft!), ale jak dnes víme, netrvalo dlouho a Cínská komunistická strana dostala to, co chtela.
Nedávno jsem nekde cetl nebo slyšel cínskou oficiální obranu této cenzury. Uvádí se v ní, že stejne jako napr. USA monitoruje internet, aby získala informace o teroristech, CLR monitoruje internet, aby získala informace o zlocincích. To zní fér, ovšem neuvádí se, kdo je v Cíne považován za zlocince – napr. clovek, který na svoji stránce byt jen zmíní Falun Gong nebo nedej bože mluví o demokracii? Druhá cást oficiálního zduvodnení byla ješte smešnejší: cenzuruje se prý hlavne pornografie a veci ohrožující morálku. Nevím nevím. V Cíne jsem shodou okolností byl, a nemohl jsem se dostat ani na stránku BBC nebo wikipedie (všeobecná encyklopedie spravovaná uživateli). Je snad zpravodajství BBC pornografické?

Dnešní zápis se mi zdá dlouhý až až, takže výlet po orientu si nechám na príšte.

(zkouška háčků a čárek)

filip.hracek@gmail.com (Filip Hráček) — Fri, 03 Mar 2006 08:55:36 +0000

Už mi fungují háčky a čárky! Problémem byly špatně nastavené Windows. Kdyby měl někdo podobný problém, stačí přepnout lokalizaci Windows na české nastavení.

Ticho po pěšině

filip.hracek@gmail.com (Filip Hráček) — Sat, 08 Oct 2005 09:55:00 +0000

Za poslední dva týdny jsem se k blogování nějak nemohl dokopat, ale zkusím to napravit dnes. Začnu prostým vyjmenováním nejdůležitějších momentů poslední doby: zničil jsem své spolubydlící DVD přehrávač, koupil nový, podíval se do budhistického chrámu, nechal se ostříhat, vyslechl přednášku na téma Japonští bezdomovci, opil se v japonské hospodě a zkoukl film Sedm samurajů.

Zničení DVD přehrávače proběhlo poměrně nudně, asi budete zklamáni. Prostě jsem ráno vstal, vytáhl CD od Thievery Corporation a zasunul ho do DVD přehrávače před pohovkou, abych si dodal trochu chuti do života. Přehrávač CDčko zasunul, ale následně z nějakého důvodu prostě přestal fungovat. Nemohl jsem jej ani vypnout, ani zapnout, ani vytáhnout CD, prostě nic. Později jsme se na to s děckama vrhli vyzbrojeni kuchyňským náčiním, ale ani to nepomohlo. DVD přehrávač prostě umřel a moje CDčko si s sebou vzal do hrobu.
Naštěstí jsem se nemusel cítit zase tak blbě, protože Aisha, které přehrávač patřil, jej dostala zadarmo (nebo skoro zadarmo) od kamarádky. Nicméně jsem se samozřejmě zavázal koupit nový přehrávač, abychom mohli dál dělat oblíbené filmové seance.
Levný přehrávač jsem našel hned v centru Hirakaty za ¥5.000 (asi 1.200 Kč). Bude se hodit. Spousta lidí tady má spoustu zajímavých filmů na DVD a navíc jsou v okolí levné videopůjčovny.

Minulý víkend jsem se dokopal k tomu jet do Kyóta. Většinou mě to táhne na druhou stranu, do Ósaky, kde to víc žije. Na druhou stranu, žít rok v Japonsku a nevidět aspoň ty nejzásadnější památky by byl hřích. Takže místo elektronické čtvrti Den-Den Town nebo čtvrti mladé módy a hudby Amemury (obě v Ósace) jsem navštívil buddhistický chrám Sanju sangen do. Původně jsem měl sice namířeno na Opičí horu, kde turisti pochází mezi opicemi a krmí je, ale nakonec jsem to zavrhl - jenom cesta autobusem k úpatí hory by mi zabrala 45 minut. A navíc hrozilo pršet a já neměl deštník.
Sanju sangen do je slavný především díky tisíci sochám božstva Kannon (11 hlav a 1.000 rukou), které stojí v řadě v hlavním chrámu. Kolem je japonská zahrada s jezírky plnými ryb a pečlivě upravenou květenou. No prostě klasický turistický zážitek - přesně ten mi zatím chyběl do sbírky. Jinými slovy: na nějakou dobu mám teď od podobných záležitostí pokoj a můžu se soustředit na moderní Japonsko.

Mnohem zajímavější zážitek byla návštěva holiče. Někdy ve středu jsem si uvědomil, že moje vlasy jsou třikrát delší než normálně a že na mé hlavě tvoří kreaci ne nepodobnou květáku. Přemýšlel jsem o tom, že bych se nechal ostříhat někým ze studentů, ale když jsem viděl, co provedli kamarádovi Mikeovi, zvolil jsem plán B.
V okolí kolejí je několik holičství, které jsou podle vlastních cedulí připraveny na mezinárodní studenty, ale mě připadalo jako lepší nápad navštívit obyčejné holičství, kam chodí normální Japonci, a ještě ušetřit nějaké ty peníze.
Nakonec jsem zvolil jedno blízko kampusu, kde ostříhání stálo "pouze" ¥1.900 a člověk se nemusel objednávat ani nic podobného. Holič, který mě dostal, byl naprosto úžasný. Pořád se křenil (protože jsem většinou nevěděl, co příjde, a vypadal tak jako totální zelenáč) a s nůžkami a břitvou to uměl tak dobře, že jsem si ho neustále představoval jako bývalého samuraje, co sekl s řemeslem a našel si mírumilovnou práci.
S výsledkem jsem byl maximálně spokojen. Jak jinak.

V pátek přišel do hodiny Dynamics of Modern Japan pan Matsuda a měl přednášku na téma Japonští bezdomovci. Dr Scott, který kurz vyučuje, nám ji překládal do angličtiny, a sám byl občas viditelně překvapený, co slyší.
Téma to bylo rozhodně zajímavé. Málokdo by čekal zrovna v Japonsku takové problémy: většina lidí má tendenci představovat si Japonsko jako vzkvétající ekonomiku plnou chytrých hlav a nadšených zaměstnanců, kteří ve volném čase skládají origami. Pokud si zajedete na týden do Japonska jako turisti a navštívíte akorát pár obchodních domů a nějaké ty chrámy, těžko se této představy zbavíte.
Žiji tady teprve měsíc, ale už jsem pár bezdomovců viděl. A jejich situace mi připadá ještě horší, než ta, ve které žijí čeští bezdomovci. Zvlášť když si člověk uvědomí, jak draho tady je, že v Japonsku neexistuje bezplatná zdravotní péče a že většina ze zdejších bezdomovců nemá nárok na žádný důchod ani žádnou podporu. Jen v Ósace zemře na ulici asi osm set lidí ročně.

O opíjení se v japonské hospodě někdy jindy. A pokud jste neviděli film Sedm samurajů od Akira Kurosawy, jděte do toho. Jeden z mála filmů, který kombinuje filozofii s akcí tak, že ani po třech a půl hodinách stopáže vás film nebude nudit.

Kulturní šoky I

filip.hracek@gmail.com (Filip Hráček) — Tue, 20 Sep 2005 12:22:00 +0000

Člověk studující na Kansai Gaidai v zásadě na kulturní šoky nemá čas, respektive si je všechny prožije v takovém spěchu, že je ani nezaregistruje. Nicméně, v následujícím článku se přece jen pokusím zrekonstruovat, které kulturní rozdíly mě osobně nejvíc zaskočily a se kterými jsem měl zatím nejvíc problémů.

První a nejnebezpečnější je samozřejmě prohození dopravních pruhů, jezdí se zde vlevo. Ne že bych se s tím ještě nikdy nesetkal, byl jsem kdysi dva týdny ve Velké Británii – ale silniční provoz v Japonsku a v Anglii se vůbec nedá srovnávat. Asijské ulice jsou jak ve filmech, tak ve skutečnosti jeden velký chaos. Japonci se sice většinou snaží dodržovat pravidla, ale v tak hustém provozu a na tak malém prostoru se bez nějakých těch "myšek" a řidičských ekvilibristik prostě nedá přežít. Připočtěte si ještě všudypřítomné motorky a bicykly. To by chodci samozřejmě ani v nejmenším nemuselo vadit, pokud by toho byl ušetřen za nějakým obrubníkem, ale funkci chodníků často plní asi půl metru široké, čárou vyznačené pruhy po obou stranách silnice. Člověk se tak stává součástí silničního provozu, i když si jde jenom pár bloků pro pečivo, a musí se mít neustále na pozoru před projíždějícími cyklisty, motorkami a auty. A samozřejmě také sám před sebou, protože má neustále tendenci se dívat nesprávným směrem.

Další kulturní šok, by se dal pojmenovat pracovitost. V Japonsku pracuje každý, a to i na těch nejabsurdnějších pozicích. Když jsem se na Tokijském letišti snažil přejít do jiné odbavovací haly, všiml jsem si dvou slečen, které leštily gumový pás, kterého se lidé přidržují na eskalátoru. Prostě stály nahoře po stranách a přidržovaly na pásu navlhčenou útěrku. Málem jsem zakopl, když jsem kolem nich projížděl.
Dalším příkladem jsou vrátní u nás na kampusu. Jsou to starší páni, kteří už mají nárok na důchod, ale pořád pracují. U každé ze tří bran jsou často ve službě dva až tři, což většinou znamená o dva až tři víc než je potřeba. Náplní jejich práce je v podstatě jenom říci studentům a profesorům při příchodu Dobré ráno a při odchodu Nashledanou. Občas některý z nich drží cedulku s maximální povolenou rychlostí v rámci kampusu (20 km/h), přestože dopravní značka se stejným významem je o deset metrů dál. Úžasné. V hodině Dynamics of Modern Japan jsem se o tomto fenoménu něco málo dozvěděl. Za prvé, nikdo nikoho nenutí pracovat. Nicméně, nepracovat znamená pro Japonce hanbu. Za druhé, japonská vláda podporuje zaměstnanost vyplácením peněz firmám, které nabírají zaměstnance, které nepotřebují. Může se to zdát neekonomické a málo efektivní, ale v důsledku se to vyplácí. Nikdo tady není bez práce natolik dlouho, aby ho už nikdo nechtěl. Nikdo neleniví. Vše funguje jako na drátkách, protože jakmile se něco přihodí, jsou tady vždy alespoň tři lidé, kteří jsou více než ochotní to řešit.

Ochota je další fenomén, který vás na Japonsku zarazí. Zeptáte se někoho v centru Ósaky, kudy na tu a tu stanici metra, a dotyčný vás tam zavede a ještě vám ukáže, jak si koupit lístek. Věty jako "To je v pořádku, jenom mi to ukažte." vůbec nezabírají.

Poslední kulturní šok, který dnes popíši, je jídlo. Japonci mají bez debat naprosto odlišné chutě a představy o dobrém jídle než průměrný Evropan. To zdaleka neznamená, že by zde člověku a priori nechutnalo, jenom má zpočátku velké problémy si zvyknout.
První den pobytu jsem měl cestou do školy ukrutnou žízeň, takže jsem se zastavil u nápojového automatu (které jsou zde doslova na každém rohu) a vybral si něco, co podle obalu vypadalo jako Ice Tea. Popis byl samozřejmě v japonštině, ale poznal jsem si japonský znak pro čaj, všiml jsem si obrázku čajových lístků a kapalina měla tu správnou barvu. Paráda! usmál jsem se pod pomyslnými vousy. Ale samozřejmě chyba: byl to sice ledový čaj, ale neslazený a zelený, takže ani v nejmenším neosvěžil a naopak vysušil hrdlo. Do školy jsem tak došel vyprahlý jako beduín.
Následovaly moje první zkušenosti s japonským jídlem. Kombinace různých omáček, mořských řas a skorosyrových vajíček se mi zpočátku zdály úděsné. Doteď mám z některých jídel strach, například z kuliček tako-yaki, v jejichž útrobách je malá chobotnička. Naštěstí už jsem si stačil udělat pomyslný seznam toho, co můžu – a do něj přibývá víc a víc pokrmů.
Než se ale odhodlám hryznout do kuličky s chobotnicí, chvíli to ještě potrvá.

Měsíc na Kansai Gaidai za mnou, začátek blogu

filip.hracek@gmail.com (Filip Hráček) — Sun, 18 Sep 2005 08:06:00 +0000

Bude to už skoro měsíc, co jsem tady na univerzitě Kansai Gaidai v Ósace, a konečně se dostávám k psaní blogu. Uplynulý čas, zvykání si na Japonsko a na společnost studentů z celého světa se pokusím shrnout v následujícím příspěvku.

Kansai Gaidai je zkratka plného názvu Kansai Gaikokugo Daigaku (関西外国語大学), což v japonštině znamená Univerzita cizích jazyků Kansai (Kansai je region Japonska). Zdejší studenti jsou vysíláni do světa, aby se naučili komunikovat v cizích jazycích, zatímco jejich domovská instituce hostí tzv. Asian Studies Program (Asijská studia) pro výměnné studenty. Většina z nich jsou Američané a lidé ze španělsky mluvících zemí (angličtina a španělština jsou zde dva hlavní obory). S Českou republikou má Kansai Gaidai jenom jeden výměnný program, a to s mojí domovskou Masarykovou univerzitou. Za poslední tři roky se zde vystřídali tři Češi, já jsem čtvrtý.
Na začátku mého japonského dobrodružství byl jedenáctihodinnový let z Frankfurtu do Tokia, můj první interkontinentální let. Už to byl zážitek, letělo se Jumbo-Jetem japonské společnosti All Nippon Airways (ANA), každé sedadlo mělo svoji vlastní obrazovku, člověk mohl sledovat filmy, poslouchat hudbu nebo hrát hry nezávisle na ostatních. Při vzletu a při přistání se promítal pohled z předku letadla. Tokyo-Narita bylo neuvěřitelně rozlehlé letiště, o dost větší než Frankfurt, letadlo rolovalo na své stanoviště asi 20 minut a odtud se jelo ještě asi 10 minut autobusem k terminálu.
V Naritě jsem se potkal s prvními kolegy, kteří čekali na stejný spoj do Ósaky. Celkem se nedalo zmýlit – stačilo najít mladého zmateného bělocha s bagáží. Názorný příklad toho, jak málo je v Japonsku cizinců.
V Ósace jsme přistáli večer, a byl to další velký zážitek. Osvětlené mrakodrapy, světla přistávajících letadel, bílo-červené dopravní tepny. Do Hirakaty (periferie Ósaky se statutem města, kde sídlí Kansai Gaidai) jsme přijeli minibusem za hodinu a půl. Přišel jsem na svůj pokoj, zalehl a spal.

Následující asi tři dny byly docela těžké. Neměl jsem štěstí na japonské jídlo, dostavil se jet-lag (důsledek změny časového pásma – rozhozený metabolismus), neuměl jsem se pořádně vyjádřit v angličtině, stýskalo se mi po domovině atp. K tomu hrozně moc zařizování jak na japonské, tak bohužel i na české straně.
Nicméně, po pár dnech se začalo vše výrazně lepšit. Začal jsem prozkoumávat náš obrovský kampus, okolní Hirakatu, udělal jsem si výlety do centra Ósaky a do nedalekého Kyóta, koupil si foťáček, zachutnalo mi japonské jídlo a začal jsem si uvědomovat, že už nesedím doma na prdeli.